Politická strana Patrioti ČR oznámila, že v nadcházejících senátních volbách vstoupí do koalice s ODS a KDU-ČSL. Společnou kandidátkou v Senátním obvodě č. 23 – Praha 8 této koalice je Mgr. Vladimíra Ludková, současná místostarostka Městské části Praha 8. Tento krok zdůvodňují její upřímnou snahou měnit věci k lepšímu, zejména v oblasti sociálních věcí a dlouholetou zkušeností v komunální politice.
„Vladimíra Ludková je pro nás přirozenou volbou. Její dlouholetá zkušenost a oddanost řešení sociálních problémů v Praze jasně ukazují, že je člověkem, který skutečně usiluje o pozitivní změny,“ uvedl předseda Patriotů Jiří Vítek. „Nemusíme spolu na celostátní úrovni stranicky souhlasit, ale komunální politika je občanům blíže a tady se shodneme na tom, že Vladimíra je tou nejlepší volbou.“
Vladimíra Ludková je známá svou prací na zlepšování sociálních služeb, podpory rodin a seniorů a aktivní spoluprací s neziskovými organizacemi v oblasti péče o naše seniory. „Její přístup je vždy lidský a empatický, což jsou kvality, které si naši voliči velmi cení. Věříme, že její přítomnost v Senátu přinese konkrétní a hmatatelné výsledky, které zlepší životní podmínky mnoha lidí,“ dodal Vítek.
Spojení sil Patriotů s ODS a KDU-ČSL v senátních volbách je příkladem toho, jak lze na komunální úrovni spolupracovat napříč stranickými liniemi. Společná podpora Vladimíry Ludkové, která přichází s jasným zaměřením na sociální oblast, je krokem správným směrem pro všechny zúčastněné strany, ale především pro občany.
Vladimíra Ludková
Pro vás má operace Anthropoid i osobní rozměr, protože jste se zasloužila o vznik pomníku nedaleko křižovatky Vychovatelna…
To je pravda. Pomník operace Anthropoid jsem v letech 2008 až 2009 jako nováček komunální politiky doslova vydupala ze země. A navzdory nepřejícím hlasům. Dnes je tak pro mě pomník nejen splacením dluhu společnosti, protože důstojné označení místa jednoho z největších činů československého a dokonce evropského odboje palčivě chybělo, ale i důkazem, že odhodlání a vytrvalost má v komunální politice své místo.
V Praze 8 máte na starosti zdravotnictví a sociální oblast. Pokud vás voliči opět nominují na radnici a budete zastupiteli znovu zvolena do Rady MČ Praha 8, na jaké rozdělané projekty chcete navázat?
Jednoznačně budu pokračovat v rozvoji terénních sociálních a zdravotních služeb, v nich je v péči o seniory budoucnost. Tyto služby jsou podporou celé rodiny. Zejména pečovatelská služba prošla v Praze 8 velkou proměnou, byť ji mnoho obyvatel má stále zafixovanou jako službu, která „rozváží kastrůlky“. Náš pečovatelský tým je velmi sebevědomý, schopný poskytovat i velmi náročnou péči u imobilní osoby. Velkou úctu mám dále k práci zdravotních sester domácí ošetřovatelské služby, kterou rovněž v Praze 8 zřizujeme, ty jdou cestou další specializace, aby ušetřily pacientům zbytečné cesty do nemocnice. Štve mě, že tato součást zdravotní péče má ze strany legislativců tak malou míru podpory.
Možná by tuto otázku měli odpovědět jiní, nicméně pokud vás požádám, abyste vyjmenovala největší úspěchy i neúspěchy současného vedení radnice, včetně vás, co mi řeknete?
Tak to je skutečně spíše na druhé. Ten nejčerstvější přírůstek je otevření koupaliště Ládví uprostřed sídliště, které bylo léta zavřené a které se po dlouhém jednání se státem podařilo vrátit do správy radnice a otevřít. ho pro obyvatele.
Dvě Centra aktivizačních programů pro seniory, kam často míří z jiných obcí, aby se podívali na jejich fungování, tři dětské kluby ve správě radnice, Plán Alzheimer Prahy 8, Dům sociálních služeb, rekonstrukce objektu pro lesní školku … U mě je spíš problém, že tyto věci, které se podařilo uskutečnit, nepovažuji za úspěch, ale přirozené vyústění mojí snahy a mého přesvědčení, že takto to mělo být již dávno.
Domácí vzdělávání je v České republice již etablovanou formou vzdělávacího procesu a funguje paralelně vedle tradiční školy s každodenní docházkou.
Dnes už navíc není tato forma výuky doménou rodin s alternativním životním stylem, stále častěji ji volí i rodiny, které očekávají od vzdělávacího procesu nějakou další přidanou hodnotu.
I proto se stalo domácí vzdělávání tématem červnového setkání Podvečerů pro rodinu o rodině, které v osmé městské části pořádá místostarostka Vladimíra Ludková. O šíři témat jednotlivých setkání s odborníkem, vč. zvukových záznamů, se lze přesvědčit z webu Prahy 8. „Díky osobní zkušenosti s docházkou mého dítěte do lesní školky jsem se seznámila s rodinami, které své děti vzdělávaly doma. A protože je pro mě podstatná svobodná volba jednotlivce rozhodovat se o vlastním životě, o životě svého dítěte, tak fandím i rodinám, které jdou touto cestou. Mýty ve smyslu, že děti nejsou dostatečně socializované, jsou už dávno vyvráceny“, říká Ludková.
Důvody rodičů k volbě domácího vzdělávání jsou různé, je to však zejména potřeba ovlivňovat šíři a hloubku předávaného obsahu, který samozřejmě musí respektovat rámcový vzdělávací plán daný českou legislativou. Z dalších důvodů to pak bývá zdravotní omezení u dítěte, například snížená imunita, ale i nespokojenost s principy a charakterem klasické školní docházky. Po mnoho let existující domácí vzdělávání prokázalo, že děti dosahují podobných úspěchů, jako jejich vrstevníci z tradiční školy. „Na co by podle mého názoru nemělo domácí vzdělávání rezignovat, tak to jsou jasně nastavené hranice a pravidla, které dítěti poskytují jistotu. Jejich přílišná šíře, případná neexistence, se může zdát jako výraz respektu k dítěti, nicméně tak zároveň přenášíme na stále se vyvíjející dítě dost možná větší nároky a zodpovědnost, než kolik v ten daný věk unese“, doplňuje Ludková.
Podmínkou, kterou musí domácí vzdělávání splňovat, je přezkušování ve školním zařízení, které je vedeno v ministerském rejstříku škol a školských zařízení. Samotnou podobu si však volí rodiče spolu s dětmi, a ta se může rodinu od rodiny velmi lišit. Některé rodiny využívají v domácí výuce učebnice a pracovní listy jako v běžné škole, vč. obvyklého střídání předmětů dle pevného rozvrhu. Jiné volí projektovou výuku, v rámci které propojují více předmětů. A neobvyklé není ani zaměření se na jeden předmět, který je probrán v celé šíři a teprve potom se přechází na jiný. Častou volbou rodičů je i kombinace individuální výuky doma s docházkou do komunitní školy či skupiny domácích školáků. Při jejich vyhledávání mohou rodičům napomoci sociální sítě, které sdružují podobně smýšlející rodiny.
„Jsem ráda, že jsem před lety v Praze 8 v Čimicích pomohla vzniku zázemí pro lesní školku, která se rozrostla právě i o komunitní skupinu domácích školáků. Mám rovněž radost z posledního nového přírůstku této organizace o komunitní zahradu, o kterou se spolu s dětmi starají rodiče a další sympatizanti“.
(text z článku publikovaného v časopise Naše Praha)